Crew chystá další dílo od Džundži Itóa a bude to Tomie. Vyjde nejspíš tento rok na podzim nebo příští rok na jaře, když se nic nestane. A jak to, že vím, že Tomie je další? No to je zcela jasné drahý Watsone, tady je vysvětlení:
Všechno to začalo touto fotkou na instagramu Aničky Křivánkové, kde dvě spodní knihy byly otočené, aby nebylo poznat o co jde.
Chtěla jsem si udělat věž ze všech komiksových překladů, které mě tenhle rok čekají, ale nepovedlo se, protože ještě nemám všechny originály u sebe. Tak aspoň část. Beztak je to nebezpečná hromada na vratkých základech, až se jeden bojí, aby ho to nezavalilo. Doopravdy i metaforicky. Každopádně – přeju všem co nejlepší rok 2022, hlavně hodně zdraví a tak dále, a ať se to na nás všechno nezhroutí. A samozřejmě ať vás manga baví. 🍀
P.S. Ty dva svazky dole, kterým není vidět hřbet, jsou zatím tajemství. 🤐
Jenže hřbet není nutné vidět, když je vidět kousek z obálky. Zde nastupuje na scénu Vojta. Poukázal na to, že ty barvy pozná všude a že to je japonské vydání Tomie. Konkrétně jsem zjistil, že to je verze z roku 2011 (volume 1 a volume 2). První díl je spíše červený, a druhý spíše modrý.
Japonské verze mají podle Vojty 370 a 372 stránek, anglická verze má celkem 752 s tím, že je tam 5 dvojstránek navíc jako bonus. Z fotek je patrné, že obě knihy jsou zhruba stejně veliké, takže to taky sedí.
K nejznámějším mangám Itóa patří Spirála (Uzumaki), Ryby (Gyo) a Tomie. V Americe vyšly všechny tři v jednotném stylu, takže se můžeme domnívat, že i Crew bude chtít tuto trilogii. V souborovém vydání teď vyšla i Spirála, tedy Tomie je na řadě.
Překlad ostatních mang Itóa, tedy Balónky oběšenců a další hororové příběhy a Ryby – Útok z hlubin překládala Anička taky, takže je zde předpoklad, že další mangu taky přeloží. Spirála je výjimka, protože tu překládal Jan Horgoš, který revidoval svůj překlad původního trojdílného vydání.
A nakonec tu máme něco, co bych popsal jako otisk knihy. Když se totiž tiskne kniha, obvykle manga, tak některé panely i celé stránky jsou nejen po okrajích potištěné černou. Někdy hodně, někdy málo. Nejkrásnějším příkladem je třeba Death Note 13 nebo Naruto 25. A protože má Vojta doma US vydání a víme, že jsou v podstatě stejné, můžeme je porovnat.
Víme, že volume 1 je dole a taky víme podle fotek jak je otočené, tedy přední stranou směrem vzhůru. Nicméně druhé volume, které leží na něm je otočené opačným směrem. Právě díky otisku se to dá zjistit a taky to, kontrastní stránky sedí více méně.
Zde je první volume nahoře, tedy omnibus je otočen přední stranou vzhůru. Můžeme vidět stejné tři tmavé pruhy nalevo stejně tak tmavé krátké linky v rohu na pravé straně. taky lze vidět stejný bílý pruh a na pravé straně pod ním i stejnou přerušovanou linku.
Tady je druhé volume nahoře, tedy zadní stranou nahoru a tedy je kniha otočená stejně jak ji má Anička. Opět lze pozorovat stejné linie, obzvláště uprostřed je úzká bílá lemována černými na každé straně u obou rohů a úplně stejně se vytrácí směrem do středu. Taky jde vidět jasně zřetelné tmavé linky v pravém rohu knihy.
I přesto, že rozlišení není nic moc, lze vidět tyto stejné tmavé a světlé linie. a vzhledem k ostatním důkazům není pochyb o tom, že to je Tomie. Tímto tedy uzavírám detektivní pátrání a zas příště, čau!
Velké díky patří Vojtovi z discordu, který poukázal na podobnosti přebalů a taky za fotky US verze mangy.